Autenticky podaný život v socialistickém Československu

Honzlová. Protestsong 

Autorka: Zdena Salivarová Škvorecká
Žánr: Román / "exilová próza" (?)
Počet stran: 284

Úplná citace: SALIVAROVÁ, Z.: Honzlová. Prostestsong. Doslov M. Špirit. Praha: Argo 2021, 5. vydání, v Argu první.

Jana Honzlová, 21 let, talentovaná zpěvačka, členka folklórního souboru Sedmikráska, pohledná, sečtělá, mluví cizími jazyky...

Jana Honzlová, 21 let, politicky nespolehlivá, buržovazní živel, otec v emigraci...

50. léta v Československu byla dobou děsivého komunidtického teroru, který znejistil lidské vztahy, protože mnohdy nebylo vůbec jasné, komu lze a komu nelze věřit. Tuto chorobně zanícenou atmosféru jedinečným způsobem zachytila Zdena Salivarová ve svém Románu Honzlová s podtitulem Protestsong. Začala jej psát v Praze, dokončila až po své emigraci v Torontu (1. vydání vyšlo v roce 1972) Krátký časový úsek jednoho léta v sobě koncentruje směšně tragický příběh, okořeněný bizarními vzpomínkami a syrovou mluvou. Kniha je autentická, protože autorka si reálie nevymýšlí, ale přetavuje svou osobní zkušenost, danou historickou epochu popisuje popisuje sugestivně a živě. Jde o literaturu, která patří do knihovny všech, kdo chtějí poznat naši historii s dotknout se mentality zlomeného času.

(Popis z přebalu knihy)

Studijní pondělí #1 - Krysař

 

Neoluxor edice

Autor: Viktor Dyk

Datum 1. vydání: 1911-1912 časopisecky; knižně 1915

Literární druh a žánr: Próza/Epika; novela

Téma: Láska a pomsta

Motivy: Láska k Agnes, zrada, žárlivost, nenávist, pomsta…

(motivem se myslí dílčí prvek, který posouvá zásadně děj. Pravděpodobně byste obstáli i s daleko detailnějšími motivy jako Setkání s Agnes, zrada konšelů, setkání s Kristiánem…)

Tajemný muž. Město. Krysy. Proč tady je? A co nastane? Jsou hlodavci jedinou špínu v městečku Hameln, která záhadného hrdinu čeká? Viktoru Dykovi jako inspirace posloužila staroněmecká pověst. V knize plné překvapivých zvratů můžeme hledat snahu se mstít, ale také potřebu milovat.

(Anotace z přebalu knihy)

 

Viktor Dyk byl jedním z autorů debutujících v Moderním Revue na počátku 20. století. Patřil mezi ty, kteří nebyli spokojení s tehdejší společností, jednalo se o tzv. proud anarchistů, sami se označovali za „buřiče“. Pokud mluvíme o nové poezii nebo o buřičích, mluvíme obvykle o autorech narozených v 70. nebo 80. letech 18. století. Tito mladí autoři se formovali kolem staršího a zkušenějšího Stanislava Kostky Neumanna.

„Anarchismus počátku 20. století“

> Nesmiřitelně naladěná generace – proti soudobé společnosti
> Odpor vůči všem autoritám, tradiční morálce i spořádané existenci; bohémský život
> Sami se označovali jako "buřiči"

> Revolta jiných forem než v 90. letech

> Vzorem Nietzsche

> Ideovým průvodcem jim byl anarchismus (ti se v 90. letech vydělili ze sociální demokracie)

> Hl. cíl osvobození proletariátu a nastolení spravedlivé beztřídní společnosti
> Požadavek svobody jednotlivce a nedůvěra k parlamentnímu a pokojnému prosazování nového řádu (v tom se liší od sociální demokracie)

Kromě V. Dyka sem patří např. Fráňa Šrámek, Karel Toman nebo František Gellner

Co se týče Krysaře, jedná se o kratší novelu, která je situovaná do německého handlovního městečka Hameln – čas není určen. Na počátku knihy do města přichází Krysař, kterého si povolali konšelové, aby vyhnal krysy.

„A vaše jméno?“
„Nejmenuji se. Jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo. Jsem krysař.“

Už první dvě promluvy novely navozují její truchlivou atmosféru. Autor se při psaní nezatěžoval žádnými dlouhými popisy, kapitoly jsou krátké a úderné. Příběh postupně graduje, setkáváme se s vnitřním bojem a rozhodováním mezi láskou a pomstou. Děj je podán poměrně „polopatě“, ale stejně za ním cítíte hlubší symboliku.

Autor se inspiroval staroněmeckou legendou, kterou ale okořenil o motiv lásky k Agnes a o postavu Seppa Jörgena, jež je sama o sobě dost symbolická.

Při čtení vás občas může zarazit neobvyklý slovosled, který je způsobený dobou, ve které byl Krysař napsán. (Nešlo tehdy o nic neobvyklého.) Převládají přímé promluvy (přímá řeč) a příběh je vystavěn chronologicky s občasnou retrospektivou -  např. při vzpomínání. Hlavní děj ale postupuje lineárně kupředu. ¨

V některých rozborech na internetu se můžete dočíst, že je gradace zřejmá jen na konci, podle mě je ale zřejmá v podstatě od začátku – Krysař se zamiluje, svádí vnitřní boj, do toho se tam rozvíjí příběh Seppa Jörgena, který se také vyvíjí od podklidného a ospalého popisu k daleko emocionálnějšímu.

 

Pokud byste měli zájem o podrobnější rozbor, můžete se mi ozvat na kniznicestovani@gmail.com.

Tak jsem se vrátila...

 

Jsem mladá knihomolka a bohemistka, co ráda píše, čte a hraje si s kočkama. A co naopak nemá ráda představování sama sebe. Já vím, že je to docela důležitá vlastnost, umět se vylíčit v co nejlepším světle. Ať už jste na pracovním pohovoru nebo chcete své výkony prodat v nějakém kolektivu. A když opravdu musím, tak se vybičuju. Mám ale pocit, že na svém blogu, který vedu proto, že chci psát o knížkách a chci si znovu oprášit své znalosti z vysoké, se můžu určovat pravidla sama. Alespoň prozatím, třeba mě nakonec překvapíte a blog bude mít větší ohlas, než teď očekávám.

Ovšem pro teď to, kdo jsem, co mám ráda a co je pro mě důležité, se dozvíte, jenom pokud budete číst dál tento blog. :)

Thaiwald's life se mění na Knižní cestování.

Změnila jsem i adresu blogu, ale staré příspěvky tu nechávám. Aspoň na nich vy i já uvidíme, kam jsem se za těch několik let posunula.

A proč Knižní cestování?

Stejnojmenný instagram je zaměřený na "knihy, kočky a cestování" s tím, že své čtyřnohé miláčky prazentuji hlavně ve stories, knihy a cestování v příspěvcích. Plánuji ale velikou změnu, resp. rozšíření. Rozhodla jsem se i cestování "upozadit" do stories a výběrů a příspěvky nechám zcela jenom pro knížky a literární/jazykové věci. 

Mám totiž vystudovanou bohemistiku (český jazyk a literaturu) a usoudila jsem, že svůj bookstagram (a posléze i tento blog) ozvláštním tématy z vysoké. Po celé magisterské studium a po půl roku doktorátu, kterého jsem nakonec zanechala, jsem studovala jazyk do hloubky, zabývala jsem se jeho samotnou podstatou a strukturou, zabrousila jsem do formálního popisu až skoro do matematiky. A teď, půl roku po skončení školy, si uvědomuju, že jsem kvůli tomu úplně neschopná podat ty základní věci, které se hodí běžným lidem. (Z jazyka a literatury, jinak snad ano.)

A to bych se ráda znovu naučila. Vrátím se tedy k zápiskům z bakaláře a proberu se tím, co je vlastně podstatou  lingvistiky, jak se třídí jazyky a postupně se podíváme na základy jednotlivých disciplín jako slovotvorba nebo lexikologie. Totéž bych si ráda osvěžila na poli literatury. Nejprve se společně podíváme na to, jaké rozeznáváme literární druhy a žánry, jaký je mezi nimi rozdíl a vysvětlíme si nějaké literárněvědné pojmy. Na magistru jsem se v několika pracích zaměřovala na vypravěče, který mi přišel opravdu zajímavý, takže bych vám následně ráda představila různé teorie vypravěče... a pak uvidíme, co bude. :)

Tyto plány ale nejspíš nedokážu rozjet dříve než v březnu, nejprve si musím něco nastudovat a předpřipravit si alespoň osnovu. Tuto sekci "Ze zápisků bohemistky" budu zveřejňovat průběžně ve stories na instagramu a v nějakých souhrnnějších článcích poté i zde, na blogu.

Tak to jsou mé plány s instagramem i blogem, teď jen doufám, že se vám tu bude líbit.

O čem byste si rádi četli vy?

Máte nějaké nápady, čím bych to tu mohla "okořenit"?

A tak jsem ji oplakala. Ve vlaku

   Dnešní den započal úžasně. Vstala jsem, zacvičila, zaposilovala, mamka mě hodila na nádraží, takže jsem byla ve škole brzo a mohla jsem se učit a pak si povídat s kamarády. I přednášky a semináře byli fajn, ovšem...

   Hrozný šok nastal poté, co mi výuka skončila a já jsem na zpáteční cestě vlakem chtěla vytáhnout knížku a dát se do čtení - Už když jsem zjistila, že jsem nabíječku na počítač a penál dala do špatné kapsy, posilo mě horko. Nicméne když jsem poté vytáhla svou  Čaroprávnost, mé oči se zalily slzami. Poslední dobou mě už nerozbrečí ani většina filmů, ale tohle... tohle bylo moc.

   Vytáhla jsem kniha a ta měla roztržený hřbet.

   Takhle jsem se nestyděla ani nepamatuji. Já, takový knihomol, jsem dovolila, aby tak úžasná kniha jako třetí Zeměplocha došla újmě. Cítila jsem se hrozně a chvíli jsem jen seděla a tuto skutečnost rozdýchávala. Bylo mi jedno, že je kolem mě plný vlak. Stejně je malá pravděpodobnost, že mě tam někdo znal.

   Jsem z toho otřesená ještě teď, proto bude pravděpodobně úroveň článku poměrně nízká. Potřebuji se však vypsat z pocitu úzkosti a je mi jedno, jak moc umělecký bude výsledek tohoto děje,

   Knihu jsem slepila izolepou, takže vypadá zase celkem v pořádku. Ale pořád je tam ta izolepa a pořád vím, že je roztržená. 

Myslím, že mě dneska budou provázet noční můry, v nichž mi budou knihy vyčítat, že se o ně vůbec nestarám.

Cesta na samotný okraj Zeměplochy (a zase zpátky)!

BARVA KOUZEL

ZDROJ

1. příběh o Mrakoplašovi

Autor: Terry Prachett

Překladatel: Jan Kantůrek

Nakladatelství: Talpress

225 stran

Celý příběh začíná v ulicích Ankh-Morporku ve světě zvaném Zeměplocha, kde se čaroděj Mrakoplaš setkává s turistou Dvoukvítkem a jejich dobrodružství může započít. Ale první vám musím říct, že Mrakoplaš vlastně není čaroděj. Ne tak úplně, umí jen jedno jediné kouzlo, o němž ani neví, co způsobí. A za to ho vyhodili z Neviditelné univerzity.

Nicméně Dvoukvítek je vesmírný turista, který odešel ze svého rodného kraje, aby poznal spoustu hrdinů a zažil mnoho nečekaných dobrodružstvích. Úprk z hořícího Ankh-Morporku a záchrana holého života by mnohým stačila jako dobrodružství na celý život, ale to by bylo pro hrdiny této knihy málo. Záhy se totiž dostanou do spárů dryád a budou muset bojovat o holý život i mezi draky…

Top Ten Tuesday (1)

ZDROJ

Krásný den,

rozhodla jsem se zapojit do nějakého meme - protože ano, možná jsem šílená, ale baví mě přemýšlet nad určitým tématem a z něj vybírat. Ovšem česká mema buď nevyžadují nějaké větší přemýšlení viz. Teaser Tuesday atd. nebo už jsem je dělala na jiném blogu.

A z toho důvodu jsem se rozhodla zabrousit na zahraniční blogy. Našla jsem meme s názvem Top Ten Tuesday, jehož některá témata se překrývají s známým "Top Týdne", ale nějaká jsou jiná a pro mě fantastická.

Toto meme jsem našla na blogu The Broke and the Bookish. Memo bylo založeno roku 2010 a v roce 2018 se přestěhovalo na blog That Artsy Reader Girl.

Jak memo funguje

Každé druhé úterý (pokud mi to čas dovolí) zde zveřejním téma, na které se pokusím sepsat svůj žebříček 10 NEJ. Ráda se ovšem o oblíbených věcech rozepisuji, proto nepůjde o pouhý seznam, ale první tři (popř. prvních pět) řádně okomentuji, proč zrovna ony se v mém listu umístily tak nahoře atd. atd.

Pohodlně se usaď, začínáme!

Nic není nemožné! Ponoř se do světa fantastiky a her.

ZDROJ

Ahoj. Včera jsem byla na svém úplně prvním conu, resp. festivalu fantastiky, her a dalšího. Možná to již tušíš... ano, jsem plně nabytá zážitky z PragoFFestu. 

O co se jedná

Podle oficiálních stránek je Pragoffest: "Velký festival popkultury s pestrou zábavou pro hráče, fanoušky, geeky..." (viz http://www.pragoffest.cz/)

Přečtené knihy 2018

ZDROJ

Tak schválně, jak si ve čtení povedu tento rok. Ve chvíli, kdy 1. 2. píšu tento článek, to vypadá velice slibně. Nicméně si musím uvědomit, že mám teď volno po zkouškovym a mohu jen doufat, že budu stíhat alespoň trochu číst i během roku...

Čtenářská výzva 2018

ZDROJ

Ano, dnes začíná již druhý měsíc nového roku a ne první, nicméně jak se říká: 

"Lepší pozdě než nikdy."

Tvořitelem této Čtenářské výzvy je Databáze knih, kde sice mám svůj účet a mohla bych výzvu plnit přímo tam, ale pro mě je zdlouhavé otevírat další server, abych zaškrtla přečtenou knihu (hlavně na to vždy zapomenu). Proto zůstanu pouze u Goodreads a témata z této čtenářské výzvy opíšu na blog a budu je postupně zaplňovat.

Nový rok - pozdě, ale přece

Tak co je nového u Thai? Skaut, škola, čtení, hraní... občasná chuť něco napsat.

ZDROJ

Začněme školou, udělala jsem všechny zkoušky, takže už mě čeká jenom interpretace jednoho literárního českého díla vydaného po roce 1989. Rozhodla jsem se psát o Českém nebi Járy Cimrmana (resp. Smoljaka a Svěráka). V důsledku toho teď načítám celou mistrovu tvorbu. Přes psaním tohoto článku jsem dočetla Blaník, tedy jedenáctou knihu ze seznamu, přičemž mi jich chybí už snad pouze pět a poté se dám do psaní práce.

A tak jsem byla obviněna, že mluvím hrozně spisovně!

ZDROJ

   Krásný nedělní večer,

   po dlouhé době se opět ozývám. Ano, jsem živa a (vesměs) zdráva. Ovšem jediné, co teď stíhám psát, jsou práce do školy a poznámky z hodin. Víš, co je to vokalický čtyřúhelník? Znáš znělé a neznělé konsonanty? Že ne? Buď rád. Přesně tyto hrůzy se teď staly součástí mého života a zkouška z fonetiky mě děsí natolik, že většinu svého volného času věnuji právě jí. Takže... ne, nečekám, že by se s mou aktivitou v nejbližší době něco stalo.

   Nicméně teď, teď mám chvilku prokrastinace, proto jsem si řekla, že se podělím o zážitek, který mě potkal. Ve středu. A o víkendu. A v poslední době stále častěji. Takže nejde o jeden zážitek, ale o celou řadu.

Konec války očima Dannyho Smiřického

zdroj

Zbabělci

Autor: Josef Škvorecký

Počet stran: 370

Zbabělci jsou prvním románem Josefa Škvoreckého. Za své doby byl přijímán poměrně nechvalně, protože revolucionáře neukazoval jako hrdiny, nýbrž jako ty, kteří se potřebovali očistit, neboť za války byli s Němci zadobře a nebo jako Dannyho, který bojoval jen z frajeřiny. Skuteční „vlastenci“ byli pojímáni negativně. Dnes jsou Zbabělci naopak uznávaný román o realistickém pojetí konce války. Jak se na dílo dívám já?

***

Očima známého Dannyho Smiřického prožíváme spolu s ním konec války v Kostelci. Danny i jeho kamarádi skutečně chtějí bojovat, avšak každý s trochu jinou myšlenkou. Dannymu jde samozřejmě o to vytáhnout se před Irenou, holkou, o níž si myslí, že je do ní neskutečně zamilovaný. Právě proto se nechá naverbovat do Kostelecké armády. Zpočátku však není revoluce tím, za co ji pokládal. Chodí na pochůzky, kde dohlížejí, zda je v ulicích klid, jsou ubytovaní v pivovaru, nechodí domů, pořádně se nenají.

A pro co? 

Podle Dannyho pro nic. Takhle si revoluci nepředstavoval, jak v knize několikrát zdůrazňuje. Když však Němci začnou utíkat nebo se snažit o poslední odpor, začíná teprve zábava…

Proč je Mrzimor tak nedoceňovaný?!

zdroj

Ahoj,

pomalu dočítám Zbabělce, proto zde můžeš v nejbližších dnech čekat článek o této knize. Nevím však jak budu stíhat se školou, a tak nemohu říct, kdy budu schopna něco napsat. Ano, už zítra mi to začíná.

Dneska kvůli tomu jdeme se spolužáky do Geekárny zapít (kávou a  čajem :D) poslední den volna. Sranda je, že jsme se sešli parta šesti lidí, kteří jsou všichni Mrzimor. Konečně jsem našla kamarády, kteří cítí úžasnost mé koleje a spadají do ní také!

Nicméně tohle jsou moji kamarádi a bohužel ne většina populace. Ve společnosti se nějak rozšířil pocit, že Mrzimor je ta nejhorší kolej, která je plná moulů, již nic neumí. Že z Mrzimoru nevzešel nikdo slavný a že do Mrzimoru by se mohl chtít dostat jen naprostý blázen.