COLLINS, Suzanne: Balada o ptácích a hadech

To, co můžeš mi vzít, nestálo nikdy za to mít.

Nemůžeš mi vzít mé kouzlo,
smích mi místo neukradne.

Zpívá Lucy Gray v Den sklizně, když je označena jako splátkyně 12. kraje. V den, kdy je poslaná na smrt.

Autorka: Suzanne Collins

Překladatel: Zdík Dušek
Série: Hunger Games #0
Žánr: Dystopie, Young Adult, Fantasy
Počet stran: 504

Ocitáme se na začátku 10. hladových her, které mají být tento rok speciální. Poprvé se do nich zapojí studenti z Akademie v roli trenérů. Každý z nich má mít na starosti jednoho splátce, kterého představí veřejnosti a o kterého se v průběhu her bude starat. 

Kniha popisuje příběh mladého tehdy-ještě-ne prezidenta Snowa. Jak to dopadne, když mu přidělí outsidera z 12. kraje?

Nejprve bych ráda vyzdvihla psychologickou stránku celé knihy. Kým Coriolanus byl a co musel obětovat pro svůj postup ve společenském žebříčku? Na začátku knihy je skoro žebrákem, který přišel o všechno. Víme, že v budoucni se z něj stane prezident Panemu. Jak k tomu ale dojde?

Na tuto otázku nám z velké části odpoví právě Balada. V průběhu knihy vidíme, jak v budoucím prezidentovi zápasí to, co mu bylo celý život vštěpováno a to, co zažívá na vlastní kůži. Splátci se na první pohled nezdají být takovými zvířaty, za jaká jsou v Kapitolu považovaná. Lucy Gray, s kterou Coriolanus pracuje, se zdá být jen vyděšenou mladou dívkou...

Když jsem zrovna neobdivovala výstavbu celého příběhu a barvitost děje a postav, zaobírala jsem se morální stránkou celého díla. Nevěděla jsem, jestli mám autorku obdivovat nebo se jí bát. Možná obojí?

📚 10/10 📚

Balada byla... dokonalá.
A dost zvrácená, když se na to podíváte pohledem morálky...

Čteme o 10. ročníku Hladových her, kdy to celé připomínalo spíš krvavý masakr než cokoliv jiného. Byl to první ročník s trenéry a sponzory, ale přesto si zachoval svou zvířeckost. Poprvé se mi udělalo špatně, když splátce nahnali do výběhu v ZOO, kde je vystavovali jako zvířata… kniha je geniální, ale neuvěřitelně krutá. Zbavuje splátce jejich lidskosti a to mi vadí asi ještě víc než sekání rukou a zabíjení.

Balada se „četla sama“, takže jsem to ponižování a vraždění hltala… až jsem se za to styděla.

I přesto, že je kniha psaná v er-formě, nahlédneme do nitra Coriolana Snowa. Jsme svědky jeho proměny, uvažování… celé jeho osobnosti. Vidíme jeho ambice, a co je pro dosažení svých snů ochotný udělat. A co naopak ne. Stejně tak Lucy Gray, splátkyně z 12. kraje je zajímavá osobnost. Všechny postavy na vás skrze stránky dýchají a vy máte pocit, že se ty věci opravdu dějí.

A to je na knize to krásné…
… a děsivé.

Četba ve mně zanechala silný dojem a jen tak na ni nezapomenu.