VRCHLICKÝ Jaroslav: Noc na Karlštejně

Drama z 19. století, které posloužilo jako předloha pro skvělý film Zdeňka Poskalského. Vrchlický zde využil potenciálu české historie stejně jako v některých jiných svých dílech. Narozdíl od sbírky Mýty ale tentokrát nezvolil poetický útvar k vyprávění příběhu, nýbrž drama.

Autor: Jaroslav Vrchlický

Žánr: Veselohra s námětem z české historie

První vydání: 1884

Mé vydání: 2019, Fortuna Libri

Počet stran: 128

Současný čtenář může mít drobné problémy se slohem 19. století, zejména v první části, kdy děj moc nepostupuje kupředu. Zároveň si ale myslím, že zrovna Noc na Karštejně je dílem, kterým je vhodné začít poznávání tvorby Vrchlického i celé generace lumírovců pro nečtenáře. Je to komedie podávající příběh, který se mohl a nemusel stát na hradě Karštejn za doby vlády Karla IV.

Postavy jsou tak komplexní, jak to jen dramatické útvary dovolují.

Takže vůbec, ale nevadí to.

...

Děj popisuje jednu noc na hradě, kam nesmí vstoupit žena. Shodou okolností se ale v danou noc na hradě vyskytuje žena ne jedna, ale hned dvě. Komediálnost zajistí myšlená záměna postav, kdy si první postava myslí, že druhá postava je třetí podstavou, kterou ale ve skutečnosti není. Kdo jste se v tom neztratil?

No, to je jedno.

📚 7/10 📚

Ve zkratce. Noc na Karštejně je krátké a vtipné drama od Jaroslava Vrchlického, které doporučím každému, kdo si chce přečíst něco z české klasiky, ale nemá na to moc času ani chuti. V dramatu máte v podstatě jen přímé řeči, takže vám to utíká, i když děj není nijak strhující. Na současné poměry.

Osobně dávám přednost Vrchlického Mýtům, ale i na Noci na Karlštejně něco je. Přeci jenom je to drama, u nějž je důležité, jak se povede ztvárnění. A to se povedlo. Hra měla premiéru v Národním divadle v roce 1884 a ihned se stala oblíbenou.

Dnes známe Noc na Karlštejně zejména díky výše zmíněnému filmovému muzikálu Zdeňka Poskalského z roku 1973.

📜 ... ... ... ... .... 📜

Jaroslav Vrchlický (1853-1912)

Přední osobnost lumírovské poezie, autor monumentálního díla, které zahrnuje všechny druhy literární tvorby včetně překladů, literárních studií a kritiky. Ve Vrchlického schopnosti zmocňovat se hodnot světového písemnictví z různých historických etap i kultur a vyrovnávat se s nimi překladem nebo vlastní poezií, v jeho snaze o myšlenkovou i tvarovou národnost až honosnost a konečně i v tom, k jaké virtuozitě dovedl českou básnickou řeč a techniku, vrcholí osobitým způsobem poetické tendence 19. století. smyslovost jeho poezie, její obrazové bohatství, vyjádření touhy po poznání i vnitřního neklidu moderního člověka, jeho sváru mezi zájmy individuálními a společenskými i mezi vírou v budoucnost a úzkostí z ní otvíraly nové cesty českému básnictví 20. století.

Zdroj: Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století

(Jaroslav Vrchlický, in HOMOLOVÁ, Květa; OTRUBA, Mojmír; PEŠAT Zdeněk a kol. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel 1982. s. 321)