Studijní pondělí #1 - Krysař

 

Neoluxor edice

Autor: Viktor Dyk

Datum 1. vydání: 1911-1912 časopisecky; knižně 1915

Literární druh a žánr: Próza/Epika; novela

Téma: Láska a pomsta

Motivy: Láska k Agnes, zrada, žárlivost, nenávist, pomsta…

(motivem se myslí dílčí prvek, který posouvá zásadně děj. Pravděpodobně byste obstáli i s daleko detailnějšími motivy jako Setkání s Agnes, zrada konšelů, setkání s Kristiánem…)

Tajemný muž. Město. Krysy. Proč tady je? A co nastane? Jsou hlodavci jedinou špínu v městečku Hameln, která záhadného hrdinu čeká? Viktoru Dykovi jako inspirace posloužila staroněmecká pověst. V knize plné překvapivých zvratů můžeme hledat snahu se mstít, ale také potřebu milovat.

(Anotace z přebalu knihy)

 

Viktor Dyk byl jedním z autorů debutujících v Moderním Revue na počátku 20. století. Patřil mezi ty, kteří nebyli spokojení s tehdejší společností, jednalo se o tzv. proud anarchistů, sami se označovali za „buřiče“. Pokud mluvíme o nové poezii nebo o buřičích, mluvíme obvykle o autorech narozených v 70. nebo 80. letech 18. století. Tito mladí autoři se formovali kolem staršího a zkušenějšího Stanislava Kostky Neumanna.

„Anarchismus počátku 20. století“

> Nesmiřitelně naladěná generace – proti soudobé společnosti
> Odpor vůči všem autoritám, tradiční morálce i spořádané existenci; bohémský život
> Sami se označovali jako "buřiči"

> Revolta jiných forem než v 90. letech

> Vzorem Nietzsche

> Ideovým průvodcem jim byl anarchismus (ti se v 90. letech vydělili ze sociální demokracie)

> Hl. cíl osvobození proletariátu a nastolení spravedlivé beztřídní společnosti
> Požadavek svobody jednotlivce a nedůvěra k parlamentnímu a pokojnému prosazování nového řádu (v tom se liší od sociální demokracie)

Kromě V. Dyka sem patří např. Fráňa Šrámek, Karel Toman nebo František Gellner

Co se týče Krysaře, jedná se o kratší novelu, která je situovaná do německého handlovního městečka Hameln – čas není určen. Na počátku knihy do města přichází Krysař, kterého si povolali konšelové, aby vyhnal krysy.

„A vaše jméno?“
„Nejmenuji se. Jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo. Jsem krysař.“

Už první dvě promluvy novely navozují její truchlivou atmosféru. Autor se při psaní nezatěžoval žádnými dlouhými popisy, kapitoly jsou krátké a úderné. Příběh postupně graduje, setkáváme se s vnitřním bojem a rozhodováním mezi láskou a pomstou. Děj je podán poměrně „polopatě“, ale stejně za ním cítíte hlubší symboliku.

Autor se inspiroval staroněmeckou legendou, kterou ale okořenil o motiv lásky k Agnes a o postavu Seppa Jörgena, jež je sama o sobě dost symbolická.

Při čtení vás občas může zarazit neobvyklý slovosled, který je způsobený dobou, ve které byl Krysař napsán. (Nešlo tehdy o nic neobvyklého.) Převládají přímé promluvy (přímá řeč) a příběh je vystavěn chronologicky s občasnou retrospektivou -  např. při vzpomínání. Hlavní děj ale postupuje lineárně kupředu. ¨

V některých rozborech na internetu se můžete dočíst, že je gradace zřejmá jen na konci, podle mě je ale zřejmá v podstatě od začátku – Krysař se zamiluje, svádí vnitřní boj, do toho se tam rozvíjí příběh Seppa Jörgena, který se také vyvíjí od podklidného a ospalého popisu k daleko emocionálnějšímu.

 

Pokud byste měli zájem o podrobnější rozbor, můžete se mi ozvat na kniznicestovani@gmail.com.