HODNOCENÍ: Bolestné sliby

Bolestné sliby (Začarované dopisy #2)

Autorka: Rebecca Ross
Překladatelka: Tereza Kupková
Série: Začarované dopisy #2
Žánr: Young Adult, Fantasy, Romantika
Počet stran: 437
Nakladatelství: Fragment

Pěti slovy: Nemám slov, je to dokonalé!

Od chvíle, kdy Roman sestoupil do Dacreovy říše, si nemůže vybavit nic ze své minulosti. Aniž by tušil, že se stal pěšákem ve smrtelně nebezpečné hře, začne psát nové články - pak ale dveřmi jeho skříně dorazí dopis. Komunikace s tajemnou pisatelkou, kterou není nikdo jiný než Iris, ho postaví před složitou volbu: Zůstane věrný mocnému bohu, nebo Dacrea zradí? A zatímco svět pohlcuje temnota, Roman a Iris se znovu nevyhnutelně sbližují. Poslechnou svá srdce a změní spolu vývoj války?

(Z přebalu knihy)

9/10 ☆

Recenze obsahuje spoilery na první díl!

Bolestné sliby byly naprosto fenomenálním druhým dílem a já nemám jiných slov než: Příběh Iris a Romana mě naprosto pohltil. Zbožňovala jsem ho. Chyběly mi ty motýlci v břiše, které jsem tam cítila u čtení prvního dílu a i když jsem ronila slzy i v tomto pokračování, Božští rivalové pro mě byly dojemnější a emotivnější. Tady už jsem byla trochu připravená a dokázala jsem předvídat, co nám autorka může nachystat. 

Nejraději bych Vám sem vypsala pasáž, která mě naprosto rozsekala na milion kousíčků, cítila jsem, jak vnitřně umírám. Ale zároveň mě hřála u srdce, byla dojemná. Bohužel bych Vás připravila o ten dojem, který jsem při čtení měla já, takže si nechám pro sebe, o kterou pasáž šlo.

Pojďme se raději podívat na hodnocení jednotlivých kategorií, které dohromady vysvětlí mé skvělé hodnocení 9/10. Dala bych deset, ale to by neukázalo, jak ještě lepší mi přišly Božští rivalové.

Co znamenají mé hvězdičky se můžete dozvědět zde a rovněž na mém instagramu.

a) Dojem: Knížku miluju. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Sice mi chyběl ten něžný, postupně se rozvíjející dopisovací vztah, který jsme dostali v prvním díle, ale vím, že to už nebylo možné zopakovat. NICMÉNĚ! Rebecca Ross vymyslela skvělou alternativu, která do knihy sedla jako ulitá a nepřipravila nás o vůni starých psacích strojů, ani postupně se rozvíjející dějové linky. Dostáváme se do dalšího stádia války, se kterou se kniha dostává více do strategické a... kruté roviny. Ale to jí rozhodně neubírá kredity. Je to jen přirozené vyústění v příběhu s tímto tématem. To už se trochu dostávám k hodnocení příběhu, ne dojmu, ale nevadí. Rebeca Ross nám naservírovala úplně famózní zakončení příběhu, který byl neotřelý, nepředvídatelný a čtenáře (jako třeba mě) úplně zničil. Ale krásně.

P.S. Pošťuchování z redakce mi ale sakra chybělo, i když je ho nemohla dostat.

b) Příběh: 5/5

Vau! Co víc psát? Nakousla jsem ho už v předchozím bodu - v Bolestných dopisech se dostáváme do strategičtější a krvelačnější roviny příběhu, ale přirozeně to navazuje na předchozí díl. Atmosféra je temnější, děsivější. A sedí to. Autorka si pohrála s každým detailem a naprosto mě pohltila. Líbí se mi, jak se příběh vyvíjí a že jsem v spoustu dějových zvratů doufala, ale rozhodně jsem nevěděla, co bude následovat. Nenašla jsem žádné nepříjemné klišé nebo protivné stereotypy.. Nemám co vytknout. Miluju to.

c) Postavy: 5/5

Já jsem se do Iris naprosto zamilovala. V tom neromantickém slova smyslu. Je to knižní hrdinka, která se podle mě chovala naprosto přirozeně, nebyla to žádná Mary Sue, ale ani ukňučená nána, která si stěžuje na život, protože o ni mají zájem dva kluci najednou. Dokázala jsem se do ní vcítit a chápat její rozhodnutí a činy. Oblíbila jsem si i ostatní postavy, myslím, že byly všechny perfektně stvořené. A když říkám stvořené, myslím to skoro doslova. Mám pocit, jako kdyby je autorka opravdu oživila a byly reálné, protože tak na mě působily. Jako kdyby byly skutečné.

Jazyk/čtivost:

Knihu jsem přečetla za jedno odpoledne/večer a druhé ráno. Tolik asi k čtivosti.

A co jazyková stránka díla? Názor na ni jsem opět nastínila v předchozím bodu.  Oživit postavy, nechat je na nás dýchat skrz stránky, by nezvládl nikdo, kdo píše, bez prominutí, jak jantar. Nebo kdo vyfasuje děsného překladatele. I po jazykové stránce jsem z knihy nadšená. Podle mě totiž obsah u knih nestačí, důležitá je i forma. A v Bolestných slibech byla zvládnuta na výbornou.

Vztahy:

Musím se k tomu vyjadřovat? Iris a Roman jsou teď na nějakou dobu můj nejoblíbenější pár. Iris je skvělá - nevzdá to s ním, i když je to občas těžké. Těžké, ne toxické. Roman za to nemůže, jsou vystavování tolika nástrahám osudu, kolik by mnohé jiné knižní (i skutečné) páry nevzaly. Dojímali mě. Přála jsem jim to. A rozhodně jsem se necítila toxicky. Právě naopak.

A Iris a Roman nebyli jediní, kdo mě nutili se usmívat, když se mezi nimi opět něco tvořilo.