Hloubání havraspárské holky: #1 Mozkomor v Kvikálkově

 Díl první: Mozkomor v Kvikálkově 

Ahoj, vítejte u prvního opravdového hloubání havraspárské holky, kde se společně ponoříme do tajů kouzelnického světa a nabídnu vám svoji perspektivu na příběh o brýlatém chlapci. 

Mé texty jsou určené pro lidi, kteří znají všechny díly o Harry Potterovi, protože obsahují spoilery.

 .............................

Pátý díl začíná tím, jak se Harry snaží pod oknem poslouchat mudlovské zprávy. Na konci čtvrtého ročníku totiž viděl, jak se znovu obrodil (dá se to tak nazvat?) lord Voldemort a teď hledá jakoukoliv zmínku o tom, co provádí. Sám sebe se ptá Proč se ještě nic nestalo? Každý den s hrůzou čeká na zprávy, zda v nich nebude něco o nečekaných a podivných úmrtích nebo o čemkoliv, co by mu naznačilo, co se ve světě děje. Teta a strýček pro něj ale nemají pochopení. Jako ostatně nikdy.

„A každopádně o tom jeho spolku v našich zprávách nic nebude.“

„Vernone, psst,“ sykla teta Petunie. „Máme otevřené okno.“

(ROWLINGOVÁ, J. K.: Hary Potter a Fénixův řád. Praha: Albatros 2008, s. 8)

 Hned na druhé stránce tak máme nádhernou ukázkou toho, jak strašný mají Dusleyovi strach z toho, že by někdo zjistil, že je Harry čaroděj. Jak se dozvíme už v dřívějších dílech, nesnáší všechno, co se vymyká normálu. Teď jsem zrovna poslouchala zajímavý bonusový díl Neplechy, kde Bára mimo jiné rozebírala, proč Dusleyovi Harryho tak nenávidí. Nebudu tu shrnovat všechno, protože si to ani nepamatuju, vesměs tam ale zaznělo, že jde o to, že měli nějaké nepovedené dvojité rande s Lily a Jamesem a od té doby Vernon Jamese nenávidí. No, a víme, že Harry je svému otci neuvěřitelně podobný, Nenávist Petunie prý zase pravděpodobně pramení z jejího dětství, kdy Lily přišel dopis z Bradavic a jí ne. Přála si stát se také čarodějkou, ale byla odmítnutá, proto zahořkla a raději uvěřila lži, že kouzelnickým světem opovrhuje.

Když ale Harryho tak nenávidí, proč ho u sebe trpí?

Nejsem si úplně jistá, ale mám pocit, že v Anglii není povinnost postarat se o synovce po smrti rodičů, pokud sami nechtějí. Tak proč? Petunie se Lily zřekla a dělá, že žádnou sestru nemá. Vernon Potterovi totálně nesnáší. Ale když se jim na prahu objeví malý Harry, vezmou si ho. Je to tím, že nakonec nejsou tak prohnilý, jak se nám může na první pohled zdát?

Ještě se k tomu vrátím. Po tom, co si Harry vyslechne naprosto nezajímavé zprávy a pohádá se s tetou a strýcem, uteče do ulic Kvikálkova, kde zaslechne Dudleyho s partou. A v tuto chvíli mi to nedá, abych se nepodívala na vztah mezi Harrym a Dudleym. Zatím to nebudu mít podložené žádnými výzkumy/výroky Rowlingové, ale z ne tak podrobného čtení knih jsem získala dojem, že za napjatý vztah mezi nimi může hlavně Dudley. Harryho šikanoval, když byl malý, sloužil mu jako první boxovací pytel a je to pravý syn svých rodičů. Jako co jiného by mohlo vyrůst z kluka, který má za rodiče Petunii a Vernona? Od malička ho rozmazlovali a nedbali na jeho rozvoj a budoucnost, jen na chvilkové štěstí. A tady přicházím s velmi kontroverzní myšlenkou:

Neměli bychom Dudleyho spíše litovat než nenávidět?

Shrňme si fakta:

• Rodiče ho strašně rozmazlovali a nikdy ho nevedli k tomu, jak být dobrým člověkem. Kromě toho v sobě musí mít hromadu nevyřešených traumat, které se u Dursleyových samozřejmě neřeší:

1. V prvním díle se k nim vloupal poloobr a nechal mu narůst prasečí ocásek
2. V druhém díle ho chtěli rodiče vyhladovět, protože byl obézní a Petunie zřejmě nepochopila, že na čtvrtce grapefruitu se vážně žít nedá.
3. Ve třetím díle před ním Harry nafoukl tetičku Marge, pak zdrhl z domu a v podstatě se to nijak neřešilo.
4. Ve čtvrtém díle se málem udusí kvůli Fredovým a Georgeovým karamelkám Jazyk jako jelito.
5. V pátém díle ho napadne mozkomor, kterého ani nevidí.

Jasně, oproti tomu, co zažívá za ty roky Harry, se nám to může zdát jako prkotina. Na druhou stranu, Dudley je kluk z mudlovské rodiny, kde je jakákoliv zmínka o kouzlech tabu a nikdy dřív nezažil nekomfort. Když si to vezmeme kolem a kolem, jeho život taky nebyl žádné peříčko, i když úplně jinak než Harryho.

A zrovna v pátém díle ho Harry taky pěkně provokuje. Víme, že po zkušenostech z minulých knih se Dudley pěkně bojí kouzel, to jsme názorně viděli ve čtvrtém díle, kdy si po celou návštěvu Weasleyových tiskl rukama zadek. A co dělá Harry? Je frustrovaný z toho, že nemá žádné informace o kouzelnickém světě, protože mu nikdo nepíše, a svou frustraci si vybíjí na Dudleym. K oné frustraci se dostaneme ještě později, teď ale k Dudleymu:

… zajisté by se (Dudley) nechtěl před svou partou ztrapnit, jenže  provokovat Harryho by se strašně bál… byla by vážně legrace pozorovat Dudleyho dilema, dráždit ho a vědět, že není schopen se bránit…

(ROWLINGOVÁ, J. K.: Hary Potter a Fénixův řád. Praha: Albatros 2008, s. 16)

Vážně Harry? O co jsi tady lepší než on? Možná si nevybíjíš vztek na malých chlapcích jako Dudley, ale slovně jsi pěkný provokatér. Zatím jsme sice jenom u myšlenky, ale když se potom Dudley rozloučí s partou a je s Harrym sám, začne ho Harry slovně napadat.

„Hej vazoune!“

Dudley se otočil.

„Aha,“ zabručel. „To jsi ty.“

„Odkdypak si necháváš říkat vazoune?“ zajímal se Harry.

„Drž hubu,“ zavrčel Dudley a odvrátil se od něj.

„Skvělá přezdívka,“ podotkl Harry, ušklíbl se a srovnal s bratrancem krok. „Pro mě ale až do smrti budeš šmudlíček Dudlíček.“

„Říkal jsem, abys DRŽEL HUBU!“ vyštěkl Dudley a ruce, velké jako dvě šunky, sevřel v pěst.

„Copak hoši nevědí, jak ti říká maminka?“

„Sklapni.“

„Proč neřekneš jí, aby sklapla? Co třeba mazlíčku nebo ty můj Dudlánku? Tak ti můžu říkat?“

Dudley neodpověděl. Očividně musel veškeré sebeovládání vynaložit na to, aby se po Harrym nerozehnal pěstí.

(ROWLINGOVÁ, J. K.: Hary Potter a Fénixův řád. Praha: Albatros 2008, s. 18)

K tomu už asi nemám co dodat. Následuje ta nádherná zmínka o tom, že Dudley zmlátil malého Marka Evanse. Z něj chtěl prý fandom kdysi „udělat“ příbuzného Harryho Pottera. Protože Evans, chápete. Jenže protože je v knihách zmínka o tom, že Dursleyovi jsou Harryho jediní žijící příbuzní, dost dobře to nešlo. A tak si někdo šikovný dal tu práci s tím, aby zjistil, že anagram jména SEVERUS SNAPE je Perseus Evans a z toho vznikla úplně boží teorie, že Severus Snape byl ve skutečnosti utajený bratr Lily a během svého života se oženil a zplodil právě Marka Evanse, o němž se zmiňují v páté knize. Takhle teorie má samozřejmě hrozně moc hluchých míst, ale fanoušci se už naučili, že cokoliv JKR v knihách zmíní, tak má nějaký význam do budoucna a když se dozvěděli, že šestý díl se má jmenovat Harry Potter a princ dvojí krve, rozjeli teorie o tom, že oním princem bude právě Mark Evans, o kterém padla zmínka zde na začátku knihy. Ta teorie je úplně skvělá a Bára ji podává naprosto famózně, takže všem doporučuji si poslechnout hned první bonusový díl Neplecha ukončena (Konspirační teorie 1), kde se o téhle teorie zmiňuje víc.

A já se vrátí zpátky k Harrymu a Dudleymu. Dudley přejde po chvíli do útoku, (slovního, ne fyzického) a poštuchuje Harryho jeho nočními můrami o Cedrikovi. Harry se ovšem tak ovládat nedokáže a po chvíli vytáhne hůlku a začne s ní mířit na Dudleyho. Nemá v úmyslu ji použít (aspoň myslím), ale byl vzteky bez sebe.

Bratránek couvl a narazil zády do zdi. Harry mířil hůlkou přímo na jeho srdce. Cítil, jak mu v žilách pulzuje čtrnáct let nenávisti vůči Dudleymu – byl by dal bůhvíco za to, kdyby teď mohl udeřit, proklít ho tak důkladně, že by se musel domů plazit jako housenka, ohlušit ho a oněmit, nechat mu narůst tykadla…

(ROWLINGOVÁ, J. K.: Hary Potter a Fénixův řád. Praha: Albatros 2008, s. 20)

A jak víme, skoro se mu to splní. Jenom Dudleyho neprokleje Harry, ale narazí na párek mozkomomorů, kteří se toulají Kvikálkovem a rozhodnou se, že na Harryho a Dudleyho zaútočí. Ten příběh známe, až na detaily je i docela věrohodný ve filmu. Přeskočím tedy rovnou k fázi, kdy Harryho a Dudleyho najde paní Figgová (moták, který na Harryho dává pozor), rozčiluje se, že měl Harryho hlídat Mundungus Fletcher a na Dudleyho se bez soucitu utrhne, aby se laskavě zvedl a šel s nimi, než se mozkomorové vrátí.

„Ty tam! vřískla na Dudleyho, který stále ještě ležel na zemi uprostřed uličky. „Koukej zvednout ten svůj tlustý zadek a hni sebou!“

(ROWLINGOVÁ, J. K.: Hary Potter a Fénixův řád. Praha: Albatros 2008, s. 25)

Dudley je mudla, sakra. Mudla, který právě utrpěl šok, protože se z něj něco neviditelného snažilo vysát duši a on si myslí, že to něco vyčaroval Harry.

Pamatujete na 5T, které máte dělat, když je někdo v šoku?

• TICHO,
• TIŠENÍ BOLESTI,
• TEKUTINY,
• TEPLO,
• TRANSPORT K LÉKAŘI.

Dudley sice prožívá emocionální šok, neutrpěl žádnou ztrátu krve nebo podobně, přesto si ale troufám tvrdit, že má příznaky šoku. A co paní Figgová udělá místo toho, aby se ho snažila uklidnit? Řve na něj, jako kdyby za všechno mohl on.

Je to proto, že je mudla? (I když ona sama je moták?) Nebo proto, že je prostě strašně necitlivá? Ať je Dudley jaký je, v této situaci si zasloužil trochu šetrnější zacházení. Vím, že museli rychle zmizet, ale urážky typu nanicovatá hroudo sádla si mohla odpustit.

Teď se ale vrátím k Harrymu. Ano, neměl si na Dudleym vybíjet frustraci, na druhou stranu se o něj po útoku mozkomorů postaral a trochu klidnil paní Figgovou a Dudleyho odvlekl domů. Na druhou stranu se dočteme, že byl Dudleyho první boxovací panák. Nic není černobílé. Jen těch 14 let nenávisti mi přijde trochu přehnané, protože jako mimina k sobě snad žádnou nenávist necítila. I když, kdo ví, jak se Dusleyovi chovali k Harrymu jako k malému a jestli si i Harry nenese nějaká traumata od tety a strýčka už z batolecího věku. To by možná hodně vysvětlovalo.

A proč byl Harry tak frustrovaný?

Pořád ho tížili noční můry o Cedrikovi, nikdo mu nedal vědět, co se v kouzelnickém světě děje a přišel si od všeho totálně izolovaný.

Nespravedlnost toho všeho jej tolik pobouřila, že měl chuť dát se do vzteklého křiku. Nebýt jeho, nikdo by se vůbec nedozvěděl, že se Voldemort vrátil! A za to se mu dostalo jediné odměny – už celé čtyři týdny trčel v Kvikálkově, byl absolutně odřízlý od světa kouzel a musel se krčit mezi vadnoucími begoniemi, aby mohl poslouchat nesmysly o andulkách na vodních lyžích!

(ROWLINGOVÁ, J. K.: Hary Potter a Fénixův řád. Praha: Albatros 2008, s. 15)

Jako pardon, ale znovu povstane muž, který vás chce mermomocí zabít a nikdo vám nic neřekne? Raději vás odklidí do medlovského světa, kde se nedozvíte vůbec nic a netušíte, jestli onen černokněžník není někde za rohem a nečíhá na vás? Nic se nedozvíte jenom proto, že to Brumbál zakázal? (To se Harry dozví z nějakého dopisu od Hermiony)

Proč všichni koukají na Brumbála jako na svatý obrázek a slepě poslouchají jeho rozkazy? Přijde vám to taky nebezpečné jako mě? Copak nemají vlastní mozek?

(Tohle téma ještě podrobněji budu rozebírat v příštím díle)

Těch záložek jsem si hned v prvních dvou kapitolách dala hodně a už teď je ten text opravdu dlouhý. Zbytek otázek/poznámek napíšu jenom tak v bodech jako otázky do budoucna. Ještě než to ale udělám, ráda bych se vrátila k tomu, proč u sebe Dursleyovi Harryho trpí, když ho nenávidí a on nenávidí je. Nakousnuto na začátku dílu.

Tahle situace se moc logicky vysvětlit nemá. Neměli žádnou povinnost se dítěte ujmout (A mimochodem, jak to udělali administrativně? To zašli na sociálku, že se jim před dveřmi objevil synovec a oni se o něj teď budou starat? Jsme ale v magickém příběhu, takže tohle je ta nejmenší starost.), ale ujali se ho a nějak tak zvláštně ho vychovali. Po tom, co ale přišel se zuboženým Dudleym to už nevydrželi a Vernon chtěl Harryho vykoupnout. V tu chvíli Petunii přiletěl hulák s krátkým vzkazem „Pamatuj na posledně.“

Čí to byl hlas a jaké posledně? A jak někdo stihl tak rychle zareagovat? To se zatím nedozvíme,  ale Petunie zbledne a rozhodne, že Harry musí v Zobí ulici zůstat. Když to přeženu, nezní vám to, jako kdyby někdo Petunii vydíral? To už ale asi přeháním.

A teď k těm dalším krátkým poznámkám.

• Pamatujete na Mundunguse z filmu? Na toho úlisného holohlavého chlapíka? Tak on má mít zrzavé dlouhé vlasy! Ale myslím, že i filmová podoba k němu velmi sedí.
  
  
• Miluju nadávky v Potterovi! I když někdy jsou fakt netaktní, jazykově jsou geniální.
  ty bezcenná hromado netopýřího trusu!  
  
  
• A taky miluju, jak Vernon komolí kouzelnická jména
• z mozkomora udělá mozkomorouse, mozkomotora nebo moje nejoblíbenější, komoroda
• A Voldemort je rázem lord Voldyčijak. To je zase úplně geniální. Jméno působí hrozně rusky/východně, ale ve skutečnosti to je jenom VOLDY-ČI-JAK. Prostě narážka na to, že fakt neví, jak se jmenuje.
  
  
• Když Harry před Dusleyovými spustí o tom, že se Voldemort vrátil, úplně se změní atmosféra. Petunie zvážní a je na ní vidět, že dostane opravdový strach. Očividně ví o jeho hrůzovládě víc, než je ochotná nahlas přiznat. A ještě aby ne, Lily byla její rodina a muselo ji to nějak poznamenat, i když tvrdí, že ne.

-          Myslíte, že je opravdu možné se úplně odstřihnout od člena rodiny? Nic necítit a nezajímat se? Petunie to podle mě úplně nedokázala a já osobně si to vůbec nedokážu představit.

Napadá vás ještě něco, co by mělo zaznít? 

Pokud ano, podělte se do komentářů a já to ráda přidám na svůj seznam otázek, které průběžně chci rozlouskávat.

A nezapomeňte – zvědavost je kouzlo, které nikdy nevyprchá.