Poslední přání (Zaklínač #1)
Ahoj, vítejte u prvního opravdového hloubání havraspárské holky, kde se společně ponoříme do tajů kouzelnického světa a nabídnu vám svoji perspektivu na příběh o brýlatém chlapci.
Mé texty
jsou určené pro lidi, kteří znají všechny díly o Harry Potterovi, protože obsahují
spoilery.
Pátý díl začíná tím, jak se Harry snaží pod oknem poslouchat mudlovské zprávy. Na konci čtvrtého ročníku totiž viděl, jak se znovu obrodil (dá se to tak nazvat?) lord Voldemort a teď hledá jakoukoliv zmínku o tom, co provádí. Sám sebe se ptá Proč se ještě nic nestalo? Každý den s hrůzou čeká na zprávy, zda v nich nebude něco o nečekaných a podivných úmrtích nebo o čemkoliv, co by mu naznačilo, co se ve světě děje. Teta a strýček pro něj ale nemají pochopení. Jako ostatně nikdy.
„A každopádně o tom jeho spolku v našich zprávách nic nebude.“
„Vernone, psst,“ sykla teta Petunie. „Máme otevřené okno.“
(ROWLINGOVÁ, J. K.: Hary Potter a Fénixův řád. Praha: Albatros 2008, s. 8)
Hned na druhé stránce tak máme nádhernou ukázkou toho, jak strašný mají Dusleyovi strach z toho, že by někdo zjistil, že je Harry čaroděj. Jak se dozvíme už v dřívějších dílech, nesnáší všechno, co se vymyká normálu. Teď jsem zrovna poslouchala zajímavý bonusový díl Neplechy, kde Bára mimo jiné rozebírala, proč Dusleyovi Harryho tak nenávidí. Nebudu tu shrnovat všechno, protože si to ani nepamatuju, vesměs tam ale zaznělo, že jde o to, že měli nějaké nepovedené dvojité rande s Lily a Jamesem a od té doby Vernon Jamese nenávidí. No, a víme, že Harry je svému otci neuvěřitelně podobný, Nenávist Petunie prý zase pravděpodobně pramení z jejího dětství, kdy Lily přišel dopis z Bradavic a jí ne. Přála si stát se také čarodějkou, ale byla odmítnutá, proto zahořkla a raději uvěřila lži, že kouzelnickým světem opovrhuje.
Když ale Harryho tak nenávidí,
proč ho u sebe trpí?
Nejsem si úplně jistá, ale mám
pocit, že v Anglii není povinnost postarat se o synovce po smrti rodičů,
pokud sami nechtějí. Tak proč? Petunie se Lily zřekla a dělá, že žádnou sestru
nemá. Vernon Potterovi totálně nesnáší. Ale když se jim na prahu objeví malý
Harry, vezmou si ho. Je to tím, že nakonec nejsou tak prohnilý, jak se nám může
na první pohled zdát?
Ještě se k tomu vrátím. Po
tom, co si Harry vyslechne naprosto nezajímavé zprávy a pohádá se s tetou
a strýcem, uteče do ulic Kvikálkova, kde zaslechne Dudleyho s partou. A
v tuto chvíli mi to nedá, abych se nepodívala na vztah mezi Harrym a
Dudleym. Zatím to nebudu mít podložené žádnými výzkumy/výroky Rowlingové, ale
z ne tak podrobného čtení knih jsem získala dojem, že za napjatý vztah
mezi nimi může hlavně Dudley. Harryho šikanoval, když byl malý, sloužil mu
jako první boxovací pytel a je to pravý syn svých rodičů. Jako co jiného by
mohlo vyrůst z kluka, který má za rodiče Petunii a Vernona? Od malička ho
rozmazlovali a nedbali na jeho rozvoj a budoucnost, jen na chvilkové štěstí. A
tady přicházím s velmi kontroverzní myšlenkou:
Neměli bychom Dudleyho spíše
litovat než nenávidět?
Shrňme si fakta:
Jasně, oproti tomu, co zažívá za
ty roky Harry, se nám to může zdát jako prkotina. Na druhou stranu, Dudley je
kluk z mudlovské rodiny, kde je jakákoliv zmínka o kouzlech tabu a nikdy
dřív nezažil nekomfort. Když si to vezmeme kolem a kolem, jeho život taky nebyl
žádné peříčko, i když úplně jinak než Harryho.
A zrovna v pátém díle ho
Harry taky pěkně provokuje. Víme, že po zkušenostech z minulých knih se
Dudley pěkně bojí kouzel, to jsme názorně viděli ve čtvrtém díle, kdy si po
celou návštěvu Weasleyových tiskl rukama zadek. A co dělá Harry? Je frustrovaný
z toho, že nemá žádné informace o kouzelnickém světě, protože mu nikdo
nepíše, a svou frustraci si vybíjí na Dudleym. K oné frustraci se
dostaneme ještě později, teď ale k Dudleymu:
… zajisté by se (Dudley) nechtěl před svou partou ztrapnit, jenže provokovat Harryho by se strašně bál… byla by vážně legrace pozorovat Dudleyho dilema, dráždit ho a vědět, že není schopen se bránit…
(ROWLINGOVÁ, J. K.: Hary Potter a Fénixův řád. Praha: Albatros 2008, s. 16)
Vážně Harry? O co jsi tady lepší
než on? Možná si nevybíjíš vztek na malých chlapcích jako Dudley, ale slovně
jsi pěkný provokatér. Zatím jsme sice jenom u myšlenky, ale když se potom
Dudley rozloučí s partou a je s Harrym sám, začne ho Harry slovně
napadat.
„Hej vazoune!“
Dudley se otočil.
„Aha,“ zabručel. „To jsi ty.“
„Odkdypak si necháváš říkat vazoune?“ zajímal se Harry.
„Drž hubu,“ zavrčel Dudley a odvrátil se od něj.
„Skvělá přezdívka,“ podotkl Harry, ušklíbl se a srovnal s bratrancem krok. „Pro mě ale až do smrti budeš šmudlíček Dudlíček.“
„Říkal jsem, abys DRŽEL HUBU!“ vyštěkl Dudley a ruce, velké jako dvě šunky, sevřel v pěst.
„Copak hoši nevědí, jak ti říká maminka?“
„Sklapni.“
„Proč neřekneš jí, aby sklapla? Co třeba mazlíčku nebo ty můj Dudlánku? Tak ti můžu říkat?“
Dudley neodpověděl. Očividně musel veškeré sebeovládání vynaložit na to, aby se po Harrym nerozehnal pěstí.
(ROWLINGOVÁ, J. K.: Hary Potter a Fénixův řád. Praha: Albatros 2008, s. 18)
K tomu už asi nemám co dodat.
Následuje ta nádherná zmínka o tom, že Dudley zmlátil malého Marka Evanse. Z něj
chtěl prý fandom kdysi „udělat“ příbuzného Harryho Pottera. Protože Evans,
chápete. Jenže protože je v knihách zmínka o tom, že Dursleyovi jsou
Harryho jediní žijící příbuzní, dost dobře to nešlo. A tak si někdo šikovný dal
tu práci s tím, aby zjistil, že anagram jména SEVERUS SNAPE je Perseus
Evans a z toho vznikla úplně boží teorie, že Severus Snape byl ve
skutečnosti utajený bratr Lily a během svého života se oženil a zplodil právě
Marka Evanse, o němž se zmiňují v páté knize. Takhle teorie má samozřejmě
hrozně moc hluchých míst, ale fanoušci se už naučili, že cokoliv JKR
v knihách zmíní, tak má nějaký význam do budoucna a když se dozvěděli, že
šestý díl se má jmenovat Harry Potter a princ dvojí krve, rozjeli teorie o tom,
že oním princem bude právě Mark Evans, o kterém padla zmínka zde na začátku
knihy. Ta teorie je úplně skvělá a Bára ji podává naprosto famózně, takže všem
doporučuji si poslechnout hned první bonusový díl Neplecha ukončena
(Konspirační teorie 1), kde se o téhle teorie zmiňuje víc.
A já se vrátí zpátky
k Harrymu a Dudleymu. Dudley přejde po chvíli do útoku, (slovního, ne
fyzického) a poštuchuje Harryho jeho nočními můrami o Cedrikovi. Harry se ovšem
tak ovládat nedokáže a po chvíli vytáhne hůlku a začne s ní mířit na
Dudleyho. Nemá v úmyslu ji použít (aspoň myslím), ale byl vzteky bez sebe.
Bratránek couvl a narazil zády do zdi. Harry mířil hůlkou přímo na jeho srdce. Cítil, jak mu v žilách pulzuje čtrnáct let nenávisti vůči Dudleymu – byl by dal bůhvíco za to, kdyby teď mohl udeřit, proklít ho tak důkladně, že by se musel domů plazit jako housenka, ohlušit ho a oněmit, nechat mu narůst tykadla…
(ROWLINGOVÁ, J. K.: Hary Potter a Fénixův řád. Praha: Albatros 2008, s. 20)
A jak víme, skoro se mu to splní.
Jenom Dudleyho neprokleje Harry, ale narazí na párek mozkomomorů, kteří se
toulají Kvikálkovem a rozhodnou se, že na Harryho a Dudleyho zaútočí. Ten
příběh známe, až na detaily je i docela věrohodný ve filmu. Přeskočím tedy
rovnou k fázi, kdy Harryho a Dudleyho najde paní Figgová (moták, který na
Harryho dává pozor), rozčiluje se, že měl Harryho hlídat Mundungus Fletcher a
na Dudleyho se bez soucitu utrhne, aby se laskavě zvedl a šel s nimi, než
se mozkomorové vrátí.
„Ty tam! vřískla na Dudleyho, který stále ještě ležel na zemi uprostřed uličky. „Koukej zvednout ten svůj tlustý zadek a hni sebou!“
(ROWLINGOVÁ, J. K.: Hary Potter a Fénixův řád. Praha: Albatros 2008, s. 25)
Dudley je mudla, sakra. Mudla,
který právě utrpěl šok, protože se z něj něco neviditelného snažilo vysát
duši a on si myslí, že to něco vyčaroval Harry.
Pamatujete na 5T, které máte
dělat, když je někdo v šoku?
Dudley sice prožívá emocionální
šok, neutrpěl žádnou ztrátu krve nebo podobně, přesto si ale troufám tvrdit, že
má příznaky šoku. A co paní Figgová udělá místo toho, aby se ho snažila
uklidnit? Řve na něj, jako kdyby za všechno mohl on.
Je to proto, že je mudla? (I když
ona sama je moták?) Nebo proto, že je prostě strašně necitlivá? Ať je Dudley
jaký je, v této situaci si zasloužil trochu šetrnější zacházení. Vím, že
museli rychle zmizet, ale urážky typu nanicovatá hroudo sádla si mohla
odpustit.
Teď se ale vrátím k Harrymu.
Ano, neměl si na Dudleym vybíjet frustraci, na druhou stranu se o něj po útoku
mozkomorů postaral a trochu klidnil paní Figgovou a Dudleyho odvlekl domů. Na
druhou stranu se dočteme, že byl Dudleyho první boxovací panák. Nic není
černobílé. Jen těch 14 let nenávisti mi přijde trochu přehnané, protože
jako mimina k sobě snad žádnou nenávist necítila. I když, kdo ví, jak se
Dusleyovi chovali k Harrymu jako k malému a jestli si i Harry nenese
nějaká traumata od tety a strýčka už z batolecího věku. To by možná hodně
vysvětlovalo.
A proč byl Harry tak
frustrovaný?
Pořád ho tížili noční můry o
Cedrikovi, nikdo mu nedal vědět, co se v kouzelnickém světě děje a přišel
si od všeho totálně izolovaný.
Nespravedlnost toho všeho jej tolik pobouřila, že měl chuť dát se do vzteklého křiku. Nebýt jeho, nikdo by se vůbec nedozvěděl, že se Voldemort vrátil! A za to se mu dostalo jediné odměny – už celé čtyři týdny trčel v Kvikálkově, byl absolutně odřízlý od světa kouzel a musel se krčit mezi vadnoucími begoniemi, aby mohl poslouchat nesmysly o andulkách na vodních lyžích!
(ROWLINGOVÁ, J. K.: Hary Potter a Fénixův řád. Praha: Albatros 2008, s. 15)
Jako pardon, ale znovu povstane
muž, který vás chce mermomocí zabít a nikdo vám nic neřekne? Raději vás odklidí
do medlovského světa, kde se nedozvíte vůbec nic a netušíte, jestli onen
černokněžník není někde za rohem a nečíhá na vás? Nic se nedozvíte jenom proto,
že to Brumbál zakázal? (To se Harry dozví z nějakého dopisu od Hermiony)
Proč všichni koukají na
Brumbála jako na svatý obrázek a slepě poslouchají jeho rozkazy? Přijde vám to
taky nebezpečné jako mě? Copak nemají vlastní mozek?
(Tohle téma ještě podrobněji budu
rozebírat v příštím díle)
Těch záložek jsem si hned
v prvních dvou kapitolách dala hodně a už teď je ten text opravdu dlouhý.
Zbytek otázek/poznámek napíšu jenom tak v bodech jako otázky do
budoucna. Ještě než to ale udělám, ráda bych se vrátila k tomu, proč u
sebe Dursleyovi Harryho trpí, když ho nenávidí a on nenávidí je. Nakousnuto na
začátku dílu.
Tahle situace se moc logicky
vysvětlit nemá. Neměli žádnou povinnost se dítěte ujmout (A mimochodem, jak to
udělali administrativně? To zašli na sociálku, že se jim před dveřmi objevil
synovec a oni se o něj teď budou starat? Jsme ale v magickém příběhu,
takže tohle je ta nejmenší starost.), ale ujali se ho a nějak tak zvláštně ho
vychovali. Po tom, co ale přišel se zuboženým Dudleym to už nevydrželi a Vernon
chtěl Harryho vykoupnout. V tu chvíli Petunii přiletěl hulák
s krátkým vzkazem „Pamatuj na posledně.“
Čí to byl hlas a jaké posledně? A
jak někdo stihl tak rychle zareagovat? To se zatím nedozvíme, ale Petunie zbledne a rozhodne, že Harry musí
v Zobí ulici zůstat. Když to přeženu, nezní vám to, jako kdyby někdo
Petunii vydíral? To už ale asi přeháním.
A teď k těm dalším krátkým poznámkám.
-
Myslíte,
že je opravdu možné se úplně odstřihnout od člena rodiny? Nic necítit a
nezajímat se? Petunie to podle mě úplně nedokázala a já osobně si to vůbec
nedokážu představit.
Napadá vás ještě něco, co by mělo zaznít?
Pokud ano, podělte se do komentářů a já to ráda přidám na svůj seznam
otázek, které průběžně chci rozlouskávat.
A nezapomeňte – zvědavost je kouzlo, které nikdy nevyprchá.
Autorka: Rebecca
Ross
Překladatelka: Tereza Kupková
Série: Začarované dopisy #1
Žánr: Young Adult, Fantasy, Romantika
Počet stran: 361
Nakladatelství: Fragment
Pěti slovy: Trpěla jsem, ale miluju to!
Po staletích spánku rozpoutali bohové další válku. Osmnáctiletá
Iris chce udržet svou rodinu pohromadě, jenže její bratr odešel na frontu a ona
s matkou živoří čím dál víc. Proto se Iris rozhodne získat povýšení v novinách,
o nějž bojuje s odměřeným, ale pohledným kolegou Romanem. Aby zahnala své
strachy, píše bratrovi dopisy na starém psacím stroji a zasouvá je pod dvířka skříně,
kde záhadně mizí… a končí u Romana, který má stejný magický psací stroj.
Přetrvá jejich pouto v hrůzách božské války o osud lidstva?
(Z přebalu
knihy)
10/10 ☆
Harry Potter a ohnivý pohár (HP #4)
Druhý díl ze série o brutální vojenské akademii začíná přesně tam, kde první díl skončil. Vrhneme se rovnou do děje a ani jednou v průběhu celých 750 stránek nezpomalíme.
PŘÍSPĚVEK OBSAHUJE SPOILERY
Autor : Fredrik Backman Překladatel : Helena Matochová Série : ---none---- Žánr : Román Počet stran : 365 Nakladatelství : Host Pěti slovy: ...
.jpg)
